Domácí transfuze v kontextu poskytování paliativní péče v ČR

Doporučení České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a Společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP

Abstract

V České republice nejsou v domácím prostředí pacientům s dlouhodobými závažnými onemocněními transfuzní přípravky podávány. Je to dosud pokládáno za jednání, které neodpovídá zákonu o léčivech (378/2007 Sb., § 67) a širší debata o potřebě domácích transfuzí zatím v kontextu paliativní péče nenastala. Výklad zákona o léčivech však není jednoznačný a lze se domnívat, že v případě domácích transfuzí jde větší měrou o etickou, odbornou, organizační a ekonomickou rozvahu nežli o legislativní danost. Podobná rozvaha vedla k umožnění použití transfuzí erytrocytů v prostředí záchranné služby nebo množství aplikací či výkonů s vyšším rizikem komplikací v domácím prostředí – hrudní punkce, punkce ascitu, domácí umělá plicní ventilace, domácí podání krevních derivátů v léčbě poruch srážlivosti apod. Také právní názor České lékařské komory, který máme k dispozici, je, že jmenovaný zákon o léčivech řeší spíše distribuci transfuzních přípravků mezi poskytovateli zdravotních služeb a domácím transfuzím nebrání.