Dříve vyslovené přání: jasné, jednoduché a špatné
Abstrakt
V poslední době jsem uprostřed pandemie covid-19 v New Yorku často přemýšlel o děsivě prorockých slovech novináře a satirika počátku 20. století H.L. Menckena [1]. Když jsem četl práci Wallera a spoluautorů „Vliv dříve vysloveného přání na výsledky a finanční náročnost péče o starší traumatologické pacienty“ v tomto čísle Journal of Palliative Medicine, nemohl jsem si znovu na Menckenovu sžíravou ironii nevzpomenout – uvádím ji v podtitulu mého editorialu. Stále znovu, po 30 letech platnosti Zákona o sebeurčení pacienta z roku 1991, čteme práci, která dokumentuje, že velká většina dospělých (tentokrát mezi pacienty nad 55 let po traumatu) nemá vyplněné dříve vyslovené přání (DVP), a u těch, kteří jej sepsali, nemělo žádný znatelný vliv na péči, která jim byla poskytnuta.